off-the-road

Coby dopravce skoro-dcery do Lázní Jeseník na její každoroční ozdravný pobyt, využil jsem příležitosti a porozhlédl se kolem. Ochutnat něco z léčivých pramenů je přece v lázních samozřejmostí, a když jsem na vypůjčené mapě zahlédl dva tisícimetrové vrcholy Rychlebských hor, které ještě nemám dosažené, plán na následující dva dny byl jasný.

Nastal čas jahod a třešní. S tím také nastal čas pěkného počasí a s tím spojených dovolených. I já ač neplavec jsem se nechal ukecat ke společné dovolené u moře. Makarské pobřeží, obec Gornja Vala – Drvenik. Jak jsem to prožil se dozvíte níže. Kdybych měl s sebou lano, sedák a pohorky, mohlo všechno probíhat trochu jinak, kdo mohl tušit, že tam jsou. A kdo že tam je? Inu hory přece. Sice jen něco přes 700m n.m., ale zase od 0m n.m. Takže pěkné převýšení a kousek od toho houpavého modrého. Inu na hory jsem se tentokrát nedostal, ale jestli bude nějaké mořské příště, tak si vezmu jinou výbavu, a pak to bude o něčem jiném.

Sobota 23.5.2009. Počasí chladné, polojasné s 30% možností srážek. S Vávrovou skálou už máme nějaké zkušenosti. Přesněji ty, že jsme ji zatím nenašli. Je tedy čas s tím něco udělat. V 10h si to už šineme v červené Fabii směrem na Nové Město na Moravě. Vypadá to dobře po obloze se sice poněkud rychleji honí beránci, ale na déšť to nevypadá. To snad půjde. V autě je nás pět.

Je úterý léta páně dvoutisícího devátého. Venku je ještě duben, ale počasí se již tváří jako letní. Slunce svítí jak kdyby mělo zítra zhasnout a tak se nyní snaží dohnat ztracený čas. Sucho a prach asfaltové infrastruktury pražského bludiště vyzývá k útěku do lesů. Něco se nezdařilo a najednoubyl přede mnou volný večer. Co s ním? Rozhodnutí bylo velmi rychlé. Zblízka omrknu hřebínek v Divoké Šárce. Do batohu lezečky, pití, fotoaparát a trochu odvahy. Tramvaj zvoní, je čas jít. 

Počasí se na víkend zbláznilo, a tak při páteční cestě autobusem na vysočinu mne se 17kg batohem zastihlo pár průtrží mračen. Ta se ale postupně měnila na obludné beránky, mezi kterými občas probleskovala modrá obloha. S vírou, že bude zítra lépe, jsem rozeslal pár eSeMeSek s tím že bych následující den od rána vyrazil do Žďárských vrchů trochu si zalézt. Kladnou odpověď jsem dostal jen od jednoho obeslaného, od Lukáše.

Další úterý a další lezecká akce. Druhý pokus na boulderovce v síti. Tentokrát přicházím pozdě já. Možná nějaký drink a vrháme po zaplacení se vrháme každý do své šatny. Každý má dva klíče. Jeden od šatny, a druhý od skříňky. Do té musíte dát vše co jste si přinesli. Prostě musíte. Po chvíli se potkáváme v přízemí u dámských šaten. Tak jdem na to.