off-the-road

Narychlo:

Ve čtvrtek jsem se rozhodl, že se přidám k akci outdoorfora s názvem Vtáčnik (Hrádok), chození a lezení, cca 11 – 16.7., kterou naplánoval jeden z moravských členů zvoucí se Indy. Vzhledem k povinnostem v pracovním procesu jsem se rozhodl přidat se k této akci pouze na dobu tří dnů. Od pátku do neděle.

Sraz v Brně:

Sraz byl stanoven na 18h v Brně před Bartsportem, v kterém fachá jeden z členů, Poldík. Dostat se na místo o hodinu dřív mi nezabránila ani kolona všelijakých povozů na dálnici zvané Destroy 1, ani zákaz vjezdu do ulice kde se Bartsport nachází. V blízko stojící hospůdce s názvem Mamut jsem si dal chili con carne (vůbec nepálilo) a čekal na Indyho. Chvíli jsem si myslel, že další členové outdoorfora, kteří se připojí k této akci sedí u vedlejšího stolu, ale přišedší Indy mě tohoto bludu zbavil. Indy spoután povinnostmi odkvačil kamsi k přehradě a zanedlouho se k jeho autu přesunuli tři postavy s batohy. Zašel jsem tedy za nimi…

• Ant: Nejste náhodou z outdoorfora a nečekáte na Indyho?
• Pavel mi podává ruku a říká Já jsem Pavel a čekáme tu na …
• Ant: Ant, Antonín. Já jsem zrovna mluvil s Indym a říkal, že se spozdí a…
• Pavel: Jo my víme…
• Ant: Aha, tak nic.
• ostatní na mne jen zírají a tak dávám ruku dolů a jdu zpět k své večeři a rozečtené knize, která se nemůže jmenovat jinak než Bdělost.

Intermezzo 1:

• O pár hodin a 350km dále kdesi na lavičce na Slovensku u kofoly.
• Ant: A ty se jmenuješ jak? Já vím, že jsi mi to už říkal, ale nějak jsem to zapomněl.
• Pavel: Nepovím. A vesele se láduje jakousi polévkou.
• Ant: Dobře, píšu si česnečka.
• Pavel: To je zelňačka. A proč to potřebuješ vědět?
• Ant: Abych vás mohl pomluvit na webu
• Pavel: Já jsem Pavel, tohle je Iva a ten třetí je Dan.
• Ant: Dík.

A jedeme:

Po nějaké době se u mého stolu objevuje Dena se zbuddym, který má na zádech batoh od TJJSN. Ale alespoň jako malou náplast má na jednom prsním popruhu kapsičku Deuter . Ale i tak, zázrak nad zázraky. Když už je možné toto, tak pak už je možné vše. Dena vypráví o svém čtvrtečním výletě na skalky. Byla s Klímou u nás v Chotěboři. Chválí ty naše skalky . Pěkné. Objevuje se Pavel s ostatními a hle ukazuje se, že je to její známý. Jak je ten svět malý a Brno je vesnice. Sedají si o stůl dál. Po nějaké době přichází Poldík a dává se s Denou a Zbudym do řeči.

Hvězda večera se objevuje s tradičním zpožděním. Nakládají se batohy i osoby a vyráží se. Směr je jasný. Zlín, Trenčín, Kamenec pod Vtáčnikom, kemp někde poblíž lomu Hrádok. Do vozu jsem obdržel odkudsi se vynořivšího amadea. Nevím proč, ale celou dobu co ho pak potkávám mu chci říkat Wolfgang .

Ve Zlíně ke mně přisedají Romeo a Julie, tedy vlastně Terkad a papun a frčíme dál. V Uherském Brodě je obchodní dům. To už tak ve městech bývá. Měl by mít otevřeno 24h denně a měli jsme tam být v 21:30. Dojeli jsme ve 22:30 a obchoďák má otevřeno do 22h. Smůla, nákupy nebudou. Indy neztrácí hlavu. Tesco s 24h otvírací dobou je i někde v Trenčíně, což je po cestě. Není tedy proč plakat. Chvilku se s Indym naháním na prázdném parkovišti a mizíme dále.

Hranice jsou bez celníků. Kousek za nimi najednou Indy zajíždí na skryté parkoviště. Trošku jsem se lekl. Je skoro 23h a tady je fronta lidí s lahvemi, jako kdyby tu bylo něco zadarmo. Taky že ano, minerální pramen. Indy naplní dvě pětilitrové bandasky a já mezitím rozdám trochu rok a půl prošlého hovězího Jerky. Všichni byli na tuto skutečnost upozorněni, a nikdo si později na nic nestěžoval. papun si nevzal, nemá prý s prošlými potravinami dobré zkušenosti. Stojí si za svým i když ho Terkad přemlouvá. Tak to má být. Voda nabrána, jede se dál.

V Trenčíně se mi najednou udělá nějak divně, říkám si, jestli za to nemůže Jerky? Za chvilku je to dobré, asi únava. Jerky chroupu dál. Cestou necestou se dostáváme na autobusové nádraží v Trenčíně. Zde přistupuje Lenkys. Indy zde na chvíli ztrácí a posléze nalézá mobilní telefon. Místní domorodci mu mezitím poradili, kde je vlastně to námi hledané Tesco. S GPS a trochou štěstí zastavujeme o chvíli později na parkovišti před ním. Když vejdeme dovnitř, z reproduktorů se ozývá: V 23:45 budou na 20 minut uzavřeny kasy, prosíme Vás k urychlenému dokončení nákupu. (Nebo tak něco). Rychle probíhám regály a v časovém limitu stíhám nakoupit vše co potřebuji. Stihli to i všichni pasažéři od Indyho. Ne však moji. Dalších 20 minut čekáme na ty moje. To budou mít drahé . V době čekání Indy pouští v autorádiu úžasné taneční hity 80-tých let. Paráda. Když se kasy otevřely, byl čas jet dál.

Intermezzo 2:

• na parkovišti před Tescem v Trenčíně
• amadeus: Víš kam jedeme?
• Ant: Ne, já jedu za tím červeným autem.
• amadeus:

V Novákách trochu pozlobilo GPS a tak se asi 3km vracíme zpět, aby jsme pak správně odbočili a dojeli do Kamence pod Vtáčnikom, kde k Indymu přisedá další člen. Říká si ktx.

Celou jízdu z Brna do Kamence pod Vtáčnikom jsem pro zjednodušení nazval jako Indianopolis. Pasažéři či účastníci Indyho akcí asi vědí o čem je řeč .

Hledání kempu:

Jedeme z Kamence pod Vtáčnikom vzhůru do kopce po asfaltce, která se postupně mění v asfaltku se spoustou obřích děr lehce pocukrovaných prášícím štěrkem až se postupně mění v cosi, co by se moc cestou asi nazývat nemělo. Na křižovatce, kde se rozdělují dvě cesty se dáváme vlevo. Směrem, kde by podle mapy měl být kemp. Po ujetí několika seti metrů se kolem cesty najednou objevují opilí slováci téměř nezletilého věku. U cesty stojí spousta aut a po levé straně míjíme nějakou hodně hlasitou diskotéku. Pak les a nic. Jedeme dál. Projedeme jedním zákazem vjezdu, pak druhým. Skoro na vrcholu kopce, když už je jasné, že jsme kemp museli minout, to Indy otočí a jedeme zpět. zastavujeme na nějakém plácku asi 300m od diskotéky a asi o 50m výš. Hudba je velmi hlasitá, proto se rozhodujeme, že pojedeme pod diskotéku, tam byl jiný dokonce asfaltový plácek, a tam by se snad nechalo dnes přespat. Kemp budeme hledat zítra. Je totiž kolem druhé hodiny ranní.

Stojíme a posloucháme nedalekou diskotéku. Někteří to vzdávají, že by to tu i přespali. Já ne. Beru Indyho a jedem projet ještě druhou stranu údolí, jestli tam něco není lepšího. Tiššího. Jedeme dlouho. Potkáváme lišče. Chvilku běží před vozem, ale když zastavím a zhasnu, zmizí do škarpy. Po chvíli otáčím na křižovatce dvou lesních cest. Stojí tu auto. Nikde nikdo. Jedeme zpátky. Do cesty nám zase vběhlo to samé lišče. Chvilku před námi běží a pak již, asi poučeno, mizí do lesního porostu. Na Indyho radu jedeme ještě zpět směrem ke Kamenci pod Vtáčnikom. Tam objevujeme pěkný palouček. Louka, suchá, trochu zarostlá, ale dál od hudby. Klid. Jedem pro ostatní a pak se s nimi přesouváme zpět.

Trochu jídla do žaludku, vyčistit zuby, (při čemž se mi podařilo si poplivat kalhoty pastou), hodit na zem karimatku, spacák narvat do žďáráku, zalézt za auto a spát. Kolem ještě ostatní staví stany.

Intermezzo 3:

• Jsou 3h a nějaké drobné. V polospánku slyším Indyho jak hledá někoho, kdo ještě nepožil. Konečně se totiž dovolal Ravenovi, který na nás měl počkat v kempu. Dohodl se s ním, že počká na slinici před kempem a že tam ještě teď zajede, aby ráno věděl kam se přesunout. Někoho nepoživšího šláftruňk našel.
• Indy: …jak on se jenom… Anteeee, Anteee…
• Ant se probírá a huláká zpoza auta: Jo tady.
• Indy přichází: Půjčil bys nám auto? Chtěl bych se podívat kde je ten kemp. Jeden člověk tam na nás u silnice čeká.
• Ant: Nepůjčil. Mám ho na leasing, ale klidně tě tam dovezu.
• Indy: A fakt ti to nevadí?
• Ant: V pohodě, akorát musím vylézt ze spacáku.
• Během deseti vteřin naházím věci do kufru a vyrážíme. O pár set metrů výš po silnici stojí u krajnice člověk. Kemp je hned za stromy u silnice. Je obrovský, louka posečená, dokonce je tam chatka s elektřinou u které nějací náctiletí chlastají a topí oheň. Vracíme se s Indym zpět. Jsou 4h a já jdu zase spát.

Přesun do kempu:

V 8h ráno začínají u Indyho auta strašit amadeus s Danem. Že prý jak se jim sluníčko opírá o stan, že je tam takové teplo, že se v něm nedá vydržet. Kruci, po 4h spánku. Zabít . No nic, pomalu vstávám spolu s ostatními. Posnídám sklenici biofazolí v rajčatové omáčce a čekám až ostatní složí stany a nasednou do aut. Následuje přesun do kempu.

Po nějaké době vyplněné stavěním stanů, snídáním a jinými činnostmi balíme věci na lezení a hromadně vyrážíme do lomu.

Hrádok – adhezitový lom:

Po cestách značených červenými a modrými šmouhami, po prodírání se vzrostlým porostem zarůstajícím cestu, po přechodu suťoviska docházíme po půl jedenácté ke skalám. Tu a tam se ozve hlas nějakých lezců, kteří si pospíšili a vyrazili do stěn dříve než my. Nacházíme nejlehčí cestu oblasti Vzdušnou za IV+ a velmi rychle zjišťujeme že značení obtížnosti cest není v UIAA ale ve staré nepískovcové klasifikaci. Mimo téhle cesty tu není nic lehkého co by se dalo lézt. 

Ukradená Vzdušná (aneb dáma má přednost):

Na jednom odpočívadle pod skalami se usadila tlupa přišedších lezců a začala vybalovat věci. Já se od nich oddělil a šel se podívat pořádně na tu Vzdušnou. Každý kdo šel kolem mi tehdy i později říkal, že je to moc pěkná cesta. No jo, říkám si: Pěkná, pěkná. Jenže IV+. Cesta téměř u horní hranice toho co lezu. Ještě že délka cesty zvyšuje její konečné číselné ohodnocení. Takže to bude nějaká IV nebo IV- ale delší. To dám. I na prvním. Nebo si to alespoň myslím. Jdu zpět k odpočívadlu a říkám, že bych potřeboval někoho na druhé místo na laně na tu Vzdušnou. Papun říká, že by asi šel. Fain. Vracím se k nástupu cesty. Jak se tak zakláním a zírám na stěnu najednou to na mě přijde. Ještě že jsem si vzal ruličku do batohu. Odbíhám kamsi do údolí. Po skoro čtvrt hodině se vydrápu zpět na odpočívadlo. Lezci zde ještě stále jsou. Nikdo neleze. Prohlížejí Indyho výbavu a o čemsi debatují. Ptám se papuna, jestli do té Vzdušné půjde. Že když ji vytáhnu tak jo. Jdeme pod stěnu. Přidává se k nám Terkad. Když cestu vidí, říká že by si do toho troufla na prvním. Tak jsem zas bez lezce a bez cesty. 

Cesta za V s převisem:

Chvíli studuji nákres stěny a nacházím nedaleko jakousi pětkovou cestu. Fain, omrknu to. Nástup je v pohodě i když k prvnímu borháku je to tak šest metrů. Ale položeným koutem. No problem. Teď ještě někoho sehnat na druhé. Vracím se k odpočívadlu. Ptám se všech, že jsem našel druhou nejlehčí cestu za pět, jestli by do toho někdo nešel se mnou. Již připravení ktx a Raven říkají že ano, když to vytáhnu. Tak jo, jdeme na to.

K prvnímu borháku je to pohoda. Cvaknu expresku, do ní lano a… konečná. Převis co odspodu vypadal poněkud normálněji. Pár chytů daleko pro ruce a hlavně nic pro levou nohu. Chvíli se tam trápím a pak se nechávám spustit, ať to zkusí ostatní. Ani jim se nevede lépe.

Druhý pokus je lepší. Po chvíli různého hodně opatrného snažení dosáhnout na strategický chyt říkám Sral to pes a levou rukou se chytám expresky. Vytáhnu se na ni tak, že dosáhnu pravou rukou do kapsy. Kapsy která je na jednu ruku a do které je bohužel potřeba dostat ruku levou. Chvilku tam mám obě přes sebe ale došly síly a tak se nechávám spustit ať to zkusí kluci. Technicky je to vyřešeno. Zkouší to, ale nedaří se jim. Kolem prochází jeden lezec a říká nám, že kousek dál je moc pěkná a celkem lehká cesta nazývající se Sedačka. Balíme tedy a jdeme hledat tu sedačku v naději, že si vylepšíme skóre.

Intermezzo 4:

• Píšu tenhle text a dívám se doma do nákresů, jak se jmenuje cesta, kterou jsme to lezli. Jméno je Stredná a není za V, ale za V+. Fain. Po bližším ohledání ale zjišťuji, že jsme se od prvního borháku měli dát traverzem vpravo a spárou jít nahoru. To je Stredná cesta. To o co jsme se snažili my, tudíž jít přímo nahoru přes převis je varianta této cesty. Jmenuje se Špina a je za VII+. 
• Ant Já idiot, a to ještě jak jsem všem tvrdil, že na druhém by to bylo v pohodě… Na co člověk takhle doma od stolu nepřijde.

Sedačka:

Po chvilkovém bloudění a následném vylezení po několika žebřících se dostáváme k nástupu cesty. Zjišťujeme, že je to za V+. Takže těžší, než ta předešlá. Pěkné. Už bych měl mít vypěstovaný reflex, který mne upozorní když někdo říká, že je něco pěkná cesta. Reflex, který by mne varoval, že je v tom nějaká zrada. No po třech letech lezení ho stále ještě nemám a tak stojím na kamenu trojúhelníkového půdorysu vzdáleném od stěny skoro metr. První borhák je tak ve čtyřech metrech a cesta k němu vypadá svízelně. Kdybych spadl tak zahučím mezi skálu a nástupní kámen. Pěkně bych se pomlátil. Radši ani pomyslet. Koukalkovský sólo borec to musí zvládnout . Ptám se ostatních, jestli si to nechtějí zkusit na prvním. Uhodl jsem. 

K prvnímu borháku jsem se dostal celkem bez problémů, s druhým to bylo horší. Jenže co dál. Přede mnou otylý břich s malými spárami, vpravo asi metr ode mne na hraně skály je stará rezavá skoba. Cesta ale vede rovně. Jsa vysílen, nechávám se spustit. Oběma spolulezcům se podaří dolézt k druhému borháku, ale také nevědí co dál. Stojíme dole pod skálou a přemýšlíme co dál. Došla nám voda. Chlapci si s sebou k cestě žádnou nepřinesli a tak se pilo jen z té mojí. Ktx říká, že jde dolů na odpočívadlo se napít a že tam na nás počká než stáhneme lano. Dobrá, já to ještě zkusím. Zůstali jsme sami dva.

Opět se navazuji. U druhého borháku to beru vpravo na hřebínek, cvakám expresku do staré skoby a dolézám zboku k třetímu borháku cesty. Nechávám se spustit ke staré skobě a vycvakávám z ní lano. Dolézám zpět ke třetímu borháku a s trochou štěstí se přes několik dalších jistění dostávám až 25m nad zem, kde cvakám lano do borháku pod kolmou stěnku se spárou. Vůbec se mi do ní nechce a tak se nechávám spustit dolů. Později se dozvídám, že nad touhle stěnkou už byl štand. Málem jsem dal první délku. Sakra. Pořád není voda. Nemá holt nožičky. Beru prázdnou petku a jdu na odpočívadlo kde by měl být ktx. Není tam. Najdu ho viset asi dvacet metrů nad zemí v cestě Vzdušná. Po boku s Terkad. Napadá mne, jestli je tam dívčina ještě od té doby co tam ráno lezla s papunem. Později se dozvídám, že ne, že se tam pak vrátila jako druholezec s ktx.

Vracím se tedy zpět na odpočívadlo kde je amadeus a Lenkys. Říkám jí tedy, zda si nechce zalézt, že máme natažených 25m pětplusové cesty. Že prý ano. Z bandasky kterou tam má Indy si odlévám trochu vody do petky a vyrážím zpět k Sedačce za žíznivým Ravenem. amadeus s Lenkys mne následují.

Když se Raven trochu napil, shodli jsme se, že by mohl předvést, jak se nalézá a tak. Už byl ale nějaký unavený, protože se nedostal ani přes první borhák. Když se navázala Lenkys, upozornil jsem ji, že poslední borhák je poněkud vlevo a tak kdyby náhodou spadla, že ji to hodí vlevo, tak ať se tam zapře rukou. Po chvíli snažení jí došla síla a následovalo kyvadlo doprovázené jejím velmi hlasitým křikem a praskotem větve stromu, o který lano zavadilo. Srdcervoucí scéna. Křik s praskotem se rozlehl jistě podél celé stěny.

Taky že ano. Za chvíli k nám došla jedna z Indyho známých pražských lezkyň, které se taktéž vyskytovaly v kempu jako my. Samozřejmě s mužskými protějšky . Všechno v pořádku, a jestli si to taky nechce vyzkoušet, když už je to vytažené. A že prý asi ano. Odešla a už se nevrátila. Později jsem se dozvěděl, že to s někým prodiskutovávala a asi se rozhodla jinak. Zašel jsem ještě pro Indyho, jestli si to nechce zkusit. Nejdřív nám vyčinil, že jsme Lenkys špatně navlékli do sedáku. No hlavně že se nic nestalo. Pak zkusil cestu, ale bolavá ramena mu nedovolila se dostat ani k prvnímu borháku.

Tak co teď napadlo mne. Vytažená cesta, nacvakané expresky a nikdo kdo by mi je sundal. Takže když jsem si to vytáhl, tak si to holt i sundám. Na druhém jsem dal celou vytaženou délku načisto. Jenže CELÁ cesta nevylezena . Žádná radost. Akorát další pytel . Balíme a odcházíme k odpočívadlu. Tam je již odřený ktx ošetřující si bolístky věcmi z Terčiny lékárničky. Balíme a odcházíme. Ktx s Ravenem se rozhodli, že následující den vstanou dříve, a že si tu Vzdušnou vylezou. S ktx jsem dohodnut, že pojede další den se mnou do Čech. Říkám si, že na ně tu hoďku, dvě než to vylezou počkám. A alespoň je natočím na kameru, ať ji sem netáhnu zbytečně. Lézt již stejně nic nechci, abych si náhodou nezmařil ruce, když budu potom řídit 350km k domovu.

Kofolový ráj:

Při zpáteční cestě místo na tábořiště zamíříme k místní chatě. Dávám si tu dvě točené velké kofoly naráz a protože když ji miluješ… tak ještě jednu. Žízeň z celodenního žíznění pod stěnou uhašena. Od ktx se zde dozvídám strastiplnou historii jeho odřenin a pomláceného kolena. Dolezl první délku Vzdušné, a chtěl lézt další na prvním. Jenže si dobře nepamatoval cestu a tak místo traverzu vlevo se vrhnul do hladké stěny přímo nad hlavou. Asi 4m nad jištěním, když došla místa kam by šla dát ruka nebo noha, si uvědomil, že asi nalezl do špatné cesty. Pak uklouzl a sjel po skále cca 2m dolů, kde se zachytil. Proto ty odřeniny. Je dobrej, že to ustál, protože byl stále ještě 2m nad jištěním. Cesta do které se vrhnul je varianta Vzdušné, je to Pyrománia za VII RP.

Postupně se u našeho stolu objevili i ostatní členové tohoto lezeckého výletu, a tak jsme si tam pěkně popovídali. Ukázaly se zde i pražští známí Indyho načež je ten pozval na gulášek, který prý bude večer vařit.

Gulášek, který se mu později v kempu podařilo stvořit na plynovém vařiči byl dvousložkový. Část byla hustá, část řídká. Pro konzumaci bylo nutno nabrat z obou hrnců a výsledný produkt pak domýchat do patřičné konzumační konzistence. Něco zeleného navrch a rajčátko k zakousnutí bylo taktéž po ruce. Ktx dokonce rozdával cosi se zvláštním slovenským názvem, což se po bližším prozkoumání ukázalo býti normálními okurkami. Gulášek byl vynikající, za což jsem poblahopřál kuchaři ke kvalitnímu počinu. Pak jsem rozkousal a spolkl feferonku skrytou kdesi na dně lžíce a už jsem toho moc nenamluvil . Terkad na závěr udělala ještě jakýsi kebab či co. Sladké chutné .

Ocílka, pár jisker a nic. Sirky a krabice od sušenek emco. Vzplanul oheň. Indyho pražáci přinesli kytaru a byl zpěv a buřty a klobásy a smích do dlouhých nočních hodin. Můj otvírák na víno se někomu hodil k uvolnění špuntu. I ta slovenská omladina z kempu po nějakém čase vypnula ten svůj kazeťák a chlastala potichu (v rámci možností). Večer byla tma a klid na spaní. Tedy já za autem jsem měl klid na spaní. Terkad s papunem byli v noci vzbuzeni opilou slovenskou omladinou, která jim skoro v zástupech padala na stan, přičemž se jí podařilo zlomit jednu tyčku držící apsidu.

Vzdušná IV+:

5h ráno. Koukám na nebe ze spacáku. Nebe zamračené, jen začít pouštět vodu. 7h ráno. Koukám na nebe ze spacáku. Modro, sem tam obláček. Slunce začíná vystrkovat drápky. Vstávám. Spacák ve žďáráku suchý, ale na autě je rosa. Za chvíli se objeví ktx. I přesto že se původně plánovalo, že se bude vstávat až v 8h. Jdeme vzbudit Ravena. Jeho stan nešlo poplést. Místo kolíků v zemi zapíchnuté klacíky co kde našel. To je tak, když někomu něco půjčíte a pak si nezkontrolujete, jestli vám to vrátil všechno. Zastávka u Indyho, který lezcům na ráno slíbil čaj či kávu dle jejich přání. Konvice za chvilku píská a je to tu. Čaj zbyl i na mne. Silný, zelený.

Večer si chlapci narvali do báglů veškeré potřebné vybavení, takže po krátké snídani balíme a razíme do lomu. Ostatní ještě spí hlubokým spánkem. V 8:30 jsme pod stěnou. Za půl hodiny je vše připraveno. Je 9h. Na prvním leze ktx. První délku už dával včera, ale i tak mu trvá skoro 30minut, než se dostane ke štandu. Po 25 minutách mi dochází místo na kartě v kameře, a tak už jen fotím. V okamžiku kdy je nahoře připraven štand a může lézt druholezec Raven, neděje se nic, neboť na něj přišlo volání přírody. Připomíná mi to historku z filmu Uli Biaho, kde se Gabo omlouvá Dodovi za to, že ho osral… .

Trvá to dlouho. Mezi tím přicházejí nějací slovenští lezci a lezkyně. Jejich záměr je jasný. Vytáhnout holkám lano aby si mohli dát první délku Vzdušné. Aby nelezli cestou kde je nacvakané lano (Raven stále nikde), leze jeden z nich vedlejší cestu. Ta vede spárkou a jmenuje se Direttissima. Je za VII. Taky bych chtěl někdy přijít ke skále a na rozlezení si dát římskou sedmu. Vlastně by mi úplně stačilo, kdybych někdy dokázal vylézt nějakou cestu této obtížnosti.

Když byl slovenský lezec sedmičky asi v polovině, vynořil se odkudsi Raven, navázal se a začal lézt. Jak později Raven prohlásil, nejtěžší z celé cesty se mu zdála ta spára posledních pět-šest metrů k prvnímu štandu. Než dolezl nahoru, sedmičkový lezec dorazil ke štandu a připravil lano pro lezení děvčat. Před tím než do cesty nalezli holčiny, ale jeho kolega dal sedmičkovou cestu na druhém, aby vysbíral založené jištění.

Když jsem tak koukal na to, jak ktx jistí Ravena, byl jsem s jeho počínáním velmi nespokojen. Občasný někdy až metrový průvěs lana se dal tak trochu tolerovat coby nácvik Ravenova morálu. Povídání s lezcem sedmiček, když se potkali na štandu místo sledování spolulezce je taky nedobré obzvlášť na skále kde i malý pád může mít pro lezce velmi nemilé následky, říkal jsem si že asi chyby z umělých stěn. Ale v jednom okamžiku jsem si uvědomil, že vůbec nedrží lano na kterém jeho spolulezec lezl a v klidu si na štandu protahoval ruce. To mne velmi rozčílilo, a říkal jsem si, že by za to zasloužil pořádný pohlavek, tak zvaně aby se probral.

Intermezzo 5:

• O několik hodin později v automobilu mezi Nováky a Trenčínem proběhl tento rozhovor:
• Ant opatrně: Já teda nevím, jestli jsem něco neviděl blbě, ale jednu chvíli se mi zdálo, že jsi pustil lano na kterém Raven lezl.
• ktx: Jo jestli jsi viděl jak jsem si protahoval ruce, tak to jsi viděl správně.
• Ant:
• ktx To bylo první co nám ukázali na kurzu. Proto jsem si půjčil od Terky Petzl Reverso 3. Tam jde udělat ten samoblokující režim.
• Ant už mu svítá: No jo, já jistím druholezce pouze přes HMS s polovičním lodním uzlem .
• ktx To nám právě říkali ti borci z horoškoly. Zajistíš takhle druholezce a zatímco on se tam pod tebou dole někde trápí, ty se v klidu nasvačíš.
• Ant: Hm tak to se hodí i když se druholezcovi něco stane. Nemusíš nikde nic uvazovat, prostě pustíš lano a máš obě ruce volné pro případnou záchranu. Asi si budu muset takovou nějakou potvoru taky pořídit.

Chlapci pak pokračovali nahoru. Občas jsem se na ně zašel podívat a stvořit nějaké lezecké foto. Přišel jsem na to, že koukání na ostatní jak lezou je k ničemu, protože pak člověka strašně bolí za krkem.

Na první délce Vzdušné lezli slovenky na novém Mammutovi, kterého jejich kolegáčci protáhli sedmičkovou cestou, když jim dělali nahoře štand. Objevili se ostatní členové outdoorfora a když uviděli, že jediná lezitelná cesta je obsazená, sedli si na nedaleké odpočívadlo a začali si cosi povídat. Pak začala Terkad učit amadea takovou tu tleskací společenskou hru. Stál jsem dole pod Vzdušnou a sledoval počínání lezců nad sebou. Vedle mne jistil nějaký klučina. Občas k nám od odpočívadla zalétl hlas Terkad a amadea bavících se o tom, že tohodle zastřelíš tímhle a někoho jiného zas něčím jiným. Se Slovákem jsme se na sebe podívali a zakroutili hlavami. Bylo mi z toho trochu stydno, ale to je můj problém.

Občas jsem se od nástupu vzdušné zašel podívat co na odpočívadle robí členové OF. Terkad si vytvořila houpačku ze smyček na větvi a v sedáku se houpala. Dokonce se otáčela hlavou dolů, ač byla bez prsáku. Ale ona je zběhlá v lezení, tak ať si dělá co ji napadne. Když ale navlékli Lenkys do sedáku a říkali jí ať se taky otočí vzhůru nohama a houpá se, tak to jsem se už neudržel. Nic nepomohlo vysvětlování Terky, že je to vyzkoušené, že z toho vypadnout nemůže. Měl jsem námitky a měl jsem jich dost. V hlavě se mi zobrazil jeden vtip z Baja a jedna smutná událost z Schuberta. Nakonec jsem to vzdal zamával rukama stylem dělejte si co chcete, ale mě se to nelíbí a šel jsem zpět pod nástup Vzdušné.

Tam stály dvě slovenky. Už měli odlezeno, ale pořád měli lano v cestě a nahoře karabiny. Původně si mysleli, že nahoru poleze jeden jejich kamarád, ale tomu se nechtělo a tak teď přemítali, jak lano dostat dolů. Nakonec se jedna rozhodla, že to poleze znovu. V tom jsem se jich zeptal, jestli ještě polezou a ukázal směrem k hloučku OF, s tím, že oni by rádi taky nahoru. Děvčata řekla, že je tam klidně nechají na svém lanu vylézt aby jim sundali karabiny a pak stáhli lano. Jedna z nich šla tedy k odpočívadlu a řekla: Ahojky. Pak ještě jednou. Stáli jsme od ní s druhou slovenou asi šest metrů a jasně jsme ji slyšeli. Členové outdoorfora stojící či sedící od ní dva tři kroky však nikoli. Když se k nám zmateně otočila co jako dál, vykročil jsem a jako bouře vtrhl mezi členy OF. Burácivým hlasem jsem si vymohl jejich pozornost. Holky to už dolezly a nechaly vám tam lano, že by ho potřebovaly s karabinami sundat. Chcete si to dát někdo na druhém? Slova zasáhla všechny jako blesk, a že ano a najednou začalo všeliké hemžení. Z kterého byl nejrychleji v sedáku Dan. Myslím že Indy ho přes osmu nebo HMS odjistil a na sedák mu přivázal druhé lano, aby pak členové OF mohli lézt na svém. Když sloveny koukaly jak Dan leze, tak… Ten neleze, ten po té cestě běží. A skutečně to tak vypadalo. Pod koncovou spárou se však naprosto překvapivě zastavil a odsedl si do lana, čímž pokazil tak pěkný dojem, který jeho rychlolezení vyvolalo. Připadalo mi, že sloveny nebyly moc nadšeny z toho, že jim sedí v jejich fungl novém Mammutovi, ale co mohli dělat… Třeba to byl jen dojem. Ale seděl dlouho, než se zvedl a dolezl to. Nahoře pak odmontoval jejich štand a sloveny si stáhly lano a odešly. Když slanil dolů, vzal jsem od něj jejich štandovací smyčku a karáble a zanesl jim je o 50m dál pod stěnu. Úplně na to zapomněly.

V dálce začalo hřmít a tak OF přestalo podnikat lezeckou aktivitu, shluklo se na odpočívadle a čekalo co bude dál. Popoháněl jsem kluky ve Vzdušné alespoň myšlenkami, ale pak mi zmizeli za hranu a přestal jsem je vidět. Hřmění je asi nijak nevzrušovalo.

Intermezzo 6:

• Sedím v hospodě v Chotěboři s jednou kámoškou a vyprávím jí vtip, který jsem vyprávěl Terce a papunovi pod skalami. Připomněla mi ho Terka, když vyprávěla vtip o tom, jak navštívil les berňák. Vtip je to jednoduchý:
• Ant. Víš jak z jednonohého čápa uděláš dvounohého?
• kamarádka vrtí hlavou
• Ant dvakrát zatleská.
• kamarádka se směje
• Ant A to si představ, že jsem ho vyprávěl dvěma lidem, a oni po tom mém tleskání na mne jen koukali a nepochopili to. Tak jsem jim to musel vysvětlit a pak se i zasmáli.
• Anta po chvíli napadlo že asi s nimi nebyl naladěn na stejnou vlnu. Jiný kraj, jiný mrav. Stane se.

Hřmění přestalo, a tak šel Indy s nějakým lezcem ještě někam polézt. Ostatní jen seděli, houpali se na Terčině houpačce, nebo si povídali. Bouřka se však za nějaký čas začala znovu ozývat hřměním v blízkém okolí. Popoháněl jsem kluky v myšlenkách co to šlo. Začínalo zvolna pršet. Všem jsem řekl, že tady nemusí zůstávat a můžou klidně jít, že Indyho věci pohlídám, protože tu stejně čekám na kluky co byly ve stěně. Někdo tedy šel napřed, někdo zůstal. Ve 14:36, když začínal pořádný déšť se na odpočívadle postupně objevil ktx, Raven a Indy. Sbalili se věci, Indy se dopočítal všech rozpůjčovaných karabin, frendů, vklíněnců, abalaků a kdo ví čeho všeho. Hodili jsme na záda batohy a vykročili směrem k tábořišti. Když jsme zpoza stromů vystoupili na suťoviště pod lomem, přestalo skoro pršet. Za chvíli už nepršelo vůbec. Na rozcestí jsem se rozloučil s Ravenem (ten šel na chatu na pivko nebo na kofolu) a já spolu s ktx kráčel směrem k autu. Večer se blížil, a já potřeboval být doma co nejdříve. V tábořišti jsme se pak rozloučili s ostatními a vyrazili směr Čechy. V Brně u autobusového nádraží jsem ktx vysadil a štrádoval si to přes Brno na D1. Před sjezdem na dálnici jsem předjížděl autobus studentagency Brno-Prha. Domů jsem dorazil kolem 22h. Toť vše. Vlastně ne…

Intermezzo 7:

• sedíme s Denou, zbuddym a mayyou v posezení u Gutovky.
• Dena: A jak bylo na Vtáčniku?
• Ant: Ále ten přístup Brňáků k lezení…
• Dena: To nebyli Brňáci.
• Ant: …tak teda moraváků se mi zdál takovej laxní.
• Dena ???
• Ant: Ále druhej den přišli pod skálu a když viděli, že jediná lehká cesta je obsazená, tak místo toho aby si šli zkoušet nějaké jiné cesty, třeba těžší, ale aspoň mít kontakt se skálou a tak… tak tam seděli a Terkad…
• Ant dvakrát plácne rukama o kolena a dvakrát tleske.
• Dena To ti jako vadí že nelezli těžké cesty?
• Ant: Ne to je jasný že ne, ale místo aby alespoň něco zkoušeli, však to byl lezecký výlet, tak hráli hry a povídali si nějakou teorii. Přímo u skal. Takovej kopec museli vydrápat a nic nedělali.
• Dena: No jo…
• Ant se nad sebou zamyslí a po chvíli prohlásí: No, víš asi to lezení moc žeru.
• zbuddy zamyšleně hledící kamsi do dálky odvětí: Asi jo.

Ostatní:

• horolezecký průvodce Hrádok (je zde špatně umístěný kemp v nákresu)
• přibližné umístění lomu na mapy.cz
• počasí na Slovensku