off-the-road

Sedím ve svahu na ostrém kameni a je mi na zvracení. Batoh jsem odložil ke kmenu stromu, který mi tvoří miniaturní stín v tomhle rozpáleném dnu. Trekové hůlky mi vypadly z rukou sotva jsem dosedl na kámen a sjely o nějaký ten metr pode mne. Naštěstí se zastavily samy. Je mi tak zle, že bych je tam snad klidně nechal. Dýchej. Všude kolem pálící horko chorvatského pobřeží a já sedím uprostřed pustiny nějakých 1.000m nad mořem, 700m nad nejbližším lidským obydlím. Z hlubiny pod sebou občas slyším rachot kamenolomu v Bastu. Tam vede má cesta, tam potřebuji jít. Ale ne teď, teď musím odpočívat. Občas upiji trochu vody z camelbecku v batohu. Po celém dnu v horách ještě není moc teplá, ale chutná plastově. Musím s ní šetřit. Zkouším se postavit. Stojím a nohy se mi třesou vypětím. Ten třes nejde zastavit.

Poblíž obce Jickovice se nachází relativně nová lezecká oblast se spoustou skalních výstupů. Protože je oblast relativně nová, nikdo se nenamáhal cestami II a III třídy a tak jich tu naleznete opravdu jako šafránu. Ostatní cesty v oblasti jsou převážně těžšího ražení, takže ani čtyřek se tam moc nenajde. Nový horolezecký průvodce lez zakoupit přímo v obci v Hospodě pod kaštany za pouhých 100,–Kč. Skalní stěny mají dost často spárový charakter , ale normální stěnové výstupy se tu najdou taktéž.

Zazněla kytara a od nedalekého kempového ohniště jsem uslyšel Honzu vyřvávat do nočního ticha Krabičku cigaret a do kafe rum, rum, rum…. Možná proto, mám tuto píseň spojenou s následujícími událostmi. Tradičně nás překvapilo nepřející počasí a zcela netradičně jsme se tedy ocitli namísto rozpálených ostrovských písků pod vrcholem Bořeň. Kdo by to byl řekl. Páteční večer se nesl ve znamení piva, buřtů a zběsilé noční záchrany. To máte chlapci u mě! 

Čas letí jako střela. To co bylo včera dnes už není a vzpomenout si na předminulý víkend je boj s pamětí. Málo jsem fotil, hodně lezl. Alespoň myslím.

Ono to máte vlastně jedno. V pátek jsem se hnal domů na vysočinu pro auto. Dorážím tam po 18h. Najím se a snažím se zabalit. Všechno zabalené včetně bot a oblečení dávám rovnou do auta, abych se nemusel ráno ničím zdržovat. Časově to mám rozložené dost na knop a tak nesmí nastat žádná chyba.

Klepu držadlem trekové hůlky na dveře a chvilku čekám co bude. Nic. Jdu tedy dál. Vypadá to, že chata je prázdná, ale je to jen zdání. Z jejího nitra se ke mně blíží jakási postava. Tak tě tady vítám, říká Indy, kterého se mi dle hlasu podařilo vcelku rychle identifikovat. Pojď dál. Důkladně si mne prohlíží. Ahoj Indy. Pak, když vidím, že jsem nebyl poznán dodávám, -ant-, byly jsme spolu na Vtáčniku. Najednou zasvitlo v jeho oku světélko poznání. Přeci jen, je to už pár let co jsme se viděli. Čas letí. Pojď dál opakuje a ukazuje mi abych vstoupil do ztemnělého nitra chaty. Uprostřed místnosti nad stolem plným jídla a pití tam svítí plynová lampa. Ale něco, nebo spíš někdo tu chybí, něco je špatně.