off-the-road

Sedím ve svahu na ostrém kameni a je mi na zvracení. Batoh jsem odložil ke kmenu stromu, který mi tvoří miniaturní stín v tomhle rozpáleném dnu. Trekové hůlky mi vypadly z rukou sotva jsem dosedl na kámen a sjely o nějaký ten metr pode mne. Naštěstí se zastavily samy. Je mi tak zle, že bych je tam snad klidně nechal. Dýchej. Všude kolem pálící horko chorvatského pobřeží a já sedím uprostřed pustiny nějakých 1.000m nad mořem, 700m nad nejbližším lidským obydlím. Z hlubiny pod sebou občas slyším rachot kamenolomu v Bastu. Tam vede má cesta, tam potřebuji jít. Ale ne teď, teď musím odpočívat. Občas upiji trochu vody z camelbecku v batohu. Po celém dnu v horách ještě není moc teplá, ale chutná plastově. Musím s ní šetřit. Zkouším se postavit. Stojím a nohy se mi třesou vypětím. Ten třes nejde zastavit.

Vtipné je to, že Lázně Jeseník leží v Rychlebských horách . Tentokrát jsem tu čistě jen jako turista zhýčkaný městem. Projdu se po lázních, vypiju dva prameny, posedím v hotelu Priessnitz. Dám si kafe a napíšu něco o Krkonoších. Večer přijde bouřka. Den uzavírám Holbou 11°.

Nastal čas jahod a třešní. S tím také nastal čas pěkného počasí a s tím spojených dovolených. I já ač neplavec jsem se nechal ukecat ke společné dovolené u moře. Makarské pobřeží, obec Gornja Vala – Drvenik. Jak jsem to prožil se dozvíte níže. Kdybych měl s sebou lano, sedák a pohorky, mohlo všechno probíhat trochu jinak, kdo mohl tušit, že tam jsou. A kdo že tam je? Inu hory přece. Sice jen něco přes 700m n.m., ale zase od 0m n.m. Takže pěkné převýšení a kousek od toho houpavého modrého. Inu na hory jsem se tentokrát nedostal, ale jestli bude nějaké mořské příště, tak si vezmu jinou výbavu, a pak to bude o něčem jiném.

Jak již bylo domluveno z minulého dne, poslední den našeho výletu po krajích Moravsko-Slezských měl být ve znamení návštěv pamětihodností a poznávání místního folklóru. Za pamětihodnosti kraje jsme z důvodu úspory času vybrali pouze městečko Štramberk a zříceninu Hukvaldy. Co se týká místního folklóru, je nejlépe vyrazit do Rožnova pod Radhoštěm do Valašského muzea v přírodě.

Chtěl jsem prostě někam na chvíli zmizet, a tak po nabídce kamaráda Oty Kohouta, abych s ním a jeho ženou Hankou jel do Chorvatska, jsem souhlasil. Ota mi nabídl, že jede surfovat na poloostrov Pelješac v termínu 9.7. – 20.7.2007, konkrétně do osady Viganj, že bych se tam mohl také naučit na windsurfingu. Byla to pro mne výzva, kterou jsem nemohl nepřijmout. Protože mám rád hory, navrhl jsem, abychom se podívali na nějakou tamější horu. Proč ne zrovna na nejvyšší vrchol Chorvatska.

V níže uvedeném článku se dozvíte jak jsme se dostali domů a také jsou tam uvedena nějaká ta celková data našich provedených akcí.