off-the-road

Mno, spousta lidí teď asi nadšená z prvních pár centimetrů sněhu pobíhá po kopcích a kochá se modrozelenou a modrobílou scenerií. Jak je vidno, já nikoli. Ale není problém trochu zavzpomínat na dobu nedávno minulou a rozepsat se tu o posledním tak zvaném autdór podniku mojí maličkosti. Předcházeli jí sice jisté zmatky, které zapříčinili, že místo sobotního lezení v Holáči s horoškolou jsem skončil v Brdech. Asi nemá smysl sáhodlouze rozepisovat proč jsem nebyl tam, kam jsem měl několik týdnů namířeno a byl jsem někde jinde. Víte cesty boží jsou nevyzpytatelné. Dnes to bude krátké .

Je neděle ráno 6h. Právě jsem si uvědomil, že pípání, které mne provokuje ve spaní je můj budík. Probouzím se a vypínám ho. Ještě chvíli polehávám a pak si jdu do kuchyně vzít antibiotika. Je ráno. Včera přivezená výbava ze vzdálené domoviny odpočívá na dně batohu. Ještě se obléknout, přibalit fotoaparát, svačinu, vodu a… mám ještě čas, tak si lehám v kuchyni na lavici. Po sedmé hodině vyrážím na tramvaj a doufám, že dnes nebude ta prorokovaná stávka dopravního podniku.

Je úterý. Kolem půl páté se s m setkáváme na stanici metra Strašnická. Konečně jí předávám samolepky outdoorfora, které pro ni mám snad už půl roku. Počasí je sice zamračené, ale neprší. To je příjemné.

Domluvili jsme se s mayyou , že by bylo záhodno zase začít lézt. Uběhlo ale spousta vody, než se nám podařilo se konečně u té Gutovky setkat.

Je úterý léta páně dvoutisícího devátého. Venku je ještě duben, ale počasí se již tváří jako letní. Slunce svítí jak kdyby mělo zítra zhasnout a tak se nyní snaží dohnat ztracený čas. Sucho a prach asfaltové infrastruktury pražského bludiště vyzývá k útěku do lesů. Něco se nezdařilo a najednoubyl přede mnou volný večer. Co s ním? Rozhodnutí bylo velmi rychlé. Zblízka omrknu hřebínek v Divoké Šárce. Do batohu lezečky, pití, fotoaparát a trochu odvahy. Tramvaj zvoní, je čas jít. 

Další úterý a další lezecká akce. Druhý pokus na boulderovce v síti. Tentokrát přicházím pozdě já. Možná nějaký drink a vrháme po zaplacení se vrháme každý do své šatny. Každý má dva klíče. Jeden od šatny, a druhý od skříňky. Do té musíte dát vše co jste si přinesli. Prostě musíte. Po chvíli se potkáváme v přízemí u dámských šaten. Tak jdem na to.