off-the-road

Poblíž obce Jickovice se nachází relativně nová lezecká oblast se spoustou skalních výstupů. Protože je oblast relativně nová, nikdo se nenamáhal cestami II a III třídy a tak jich tu naleznete opravdu jako šafránu. Ostatní cesty v oblasti jsou převážně těžšího ražení, takže ani čtyřek se tam moc nenajde. Nový horolezecký průvodce lez zakoupit přímo v obci v Hospodě pod kaštany za pouhých 100,–Kč. Skalní stěny mají dost často spárový charakter , ale normální stěnové výstupy se tu najdou taktéž.

Zazněla kytara a od nedalekého kempového ohniště jsem uslyšel Honzu vyřvávat do nočního ticha Krabičku cigaret a do kafe rum, rum, rum…. Možná proto, mám tuto píseň spojenou s následujícími událostmi. Tradičně nás překvapilo nepřející počasí a zcela netradičně jsme se tedy ocitli namísto rozpálených ostrovských písků pod vrcholem Bořeň. Kdo by to byl řekl. Páteční večer se nesl ve znamení piva, buřtů a zběsilé noční záchrany. To máte chlapci u mě! 

Čas letí jako střela. To co bylo včera dnes už není a vzpomenout si na předminulý víkend je boj s pamětí. Málo jsem fotil, hodně lezl. Alespoň myslím.

Ono to máte vlastně jedno. V pátek jsem se hnal domů na vysočinu pro auto. Dorážím tam po 18h. Najím se a snažím se zabalit. Všechno zabalené včetně bot a oblečení dávám rovnou do auta, abych se nemusel ráno ničím zdržovat. Časově to mám rozložené dost na knop a tak nesmí nastat žádná chyba.

Nějak jsem ráno nestíhal. Věci připravené v batohu již od včerejška, oblečení na hromádce abych nemusel běhat po bytě, rozsvěcet, otevírat skříně a hledat co bych na sebe navlékl proti vlezlému chladu panujícímu za oknem. Vstal jsem s dostatečným předstihem. Tak kam se ten čas ztratil? A už vím. Spěchám, ale milovaná žena vstala a chce řešit důležité problémy, které ji tíží. Jenže mě teď tíží batoh na zádech a ten neustále tikající čas. Ano lásko, ale já už fakt musím. Stačilo by mi vyrazit o 30sec dříve. Takhle jen vidím, jak dvaadvacítka zvedá kotvy a odjíždí kamsi ke Koh-i-nooru. Ach jo.

Den se sejde se dnem, týden s týdnem a je tu pátek. Jen tak tak stíhám doběhnout tramvaje a metra,abych mohl v daný čas býti přítomen u schodiště na =M=. Podařilo se a tak s batohem obtíženým horocajky čekám v hloučku ostatních horoškoláků na Dědka. Některé z nich znám z minulé akce, některé z tréninků, ale je i pár takových, které vidím poprvé v životě. Á instruktor přichází, můžeme jít.