off-the-road

Klepu držadlem trekové hůlky na dveře a chvilku čekám co bude. Nic. Jdu tedy dál. Vypadá to, že chata je prázdná, ale je to jen zdání. Z jejího nitra se ke mně blíží jakási postava. Tak tě tady vítám, říká Indy, kterého se mi dle hlasu podařilo vcelku rychle identifikovat. Pojď dál. Důkladně si mne prohlíží. Ahoj Indy. Pak, když vidím, že jsem nebyl poznán dodávám, -ant-, byly jsme spolu na Vtáčniku. Najednou zasvitlo v jeho oku světélko poznání. Přeci jen, je to už pár let co jsme se viděli. Čas letí. Pojď dál opakuje a ukazuje mi abych vstoupil do ztemnělého nitra chaty. Uprostřed místnosti nad stolem plným jídla a pití tam svítí plynová lampa. Ale něco, nebo spíš někdo tu chybí, něco je špatně.

Ne nebojte se, nestal se ze mne opeřený pták vhodný pro lov a nebo na pekáč. Historie je totiž trochu jiná. Bylo nebylo, nedávno jsem u svého oblíbeného bloggera zjistil, že se vrhnul do nové celosvětové hry zvané geocaching. A protože ve hře lidé sbírají cache, česky keše či kešky, říká sejím geokešeři ⇒ kešeři ⇒ a někdy taky kačeři. Krásná je čeština.

Vtipné je to, že Lázně Jeseník leží v Rychlebských horách . Tentokrát jsem tu čistě jen jako turista zhýčkaný městem. Projdu se po lázních, vypiju dva prameny, posedím v hotelu Priessnitz. Dám si kafe a napíšu něco o Krkonoších. Večer přijde bouřka. Den uzavírám Holbou 11°.

Východně od Špindlerova mlýna v údolíčku jímž protéká Svatopeterský potok, se nalézá obec Svatý Petr. Ono obec bych tomu moc neříkal, protože to je vlastně chumel horských bud, chalup a hotelů rozesetých po úbočí okolních hor, kterými jsou Stoh, Přední planina 1.195m n.m., Železná hora 1.283m n.m. a samozřejmě Kozí hřbety počínaje Železným vrchem 1.321m n.m. a konče Krakonošem 1.422m n.m..

Coby dopravce skoro-dcery do Lázní Jeseník na její každoroční ozdravný pobyt, využil jsem příležitosti a porozhlédl se kolem. Ochutnat něco z léčivých pramenů je přece v lázních samozřejmostí, a když jsem na vypůjčené mapě zahlédl dva tisícimetrové vrcholy Rychlebských hor, které ještě nemám dosažené, plán na následující dva dny byl jasný.

Sedím znaven u počítače a přemýšlím nad tím co psát. No začnu od začátku a ono to snad nějak přijde samo. Hruška měla nápad, velmi chytlavý abych tak řekl. Udělat výstup. A kam jinam, než na Sněžku. Teď, v zimě. Jo toho jsem se chytil. Posmsoval s pár lidmi a nakonec jsme na to byli dva. Já a můj brat. Původně jsem předpokládal, že se přidáme k Hrušce, či ona k nám, ale ta nakonec pojede až zítra. Takže na druhý leden jsme zůstali jen dva. Vlastně tři. My dva a Sněžka.