
V létě roku 2005 jsem podnikl s několika lidmi neúspěšný výstup na nejvyšší horu Slovinska, Triglav. Ač naprosto neznalí toho co nás čeká, jsme se dostali až k chatě Triglavski dom 2515m n.m. Tam jsem poprvé v dospělosti zakusil pohyb po skále a po ferratě. Lezení po vápencové skále mne velmi nadchlo.
Po návratu domů jsem si vyhledal co to vlastně znamená ta ferrata, po které jsme lezli. Internet mi sdělil, že je to tak zvaná železná cesta. Cesta zajištěná umělými pomůckami pro pohyb lidí. Dále jsem se dozvěděl, že jich je v Alpách mraky, což mne potěšilo. Chvíli po návratu z toho výletu, ještě pln nadšení, jsem zajel do prahy k Hanibalům a nakoupil vybavení potřebné k lezení ferrat.
O měsíc později jsem se jen tak mezi řečí dozvěděl od kolegyně z práce, že kousek od Chotěboře jsou krásné skalky, na kterých se dá lézt. Ještě ten den jsem si zajel do HavlíčkoBrodského RoadOutdooru abych si zde za nemalý peníz pořídil pár věcí včetně krásných nových lezeček Snake od Rock Pillars. Ještě ten večer jsem s nimi zašel ke skalkám a tam jsem je vyzkoušel. Žádnou cestu jsem tehdy nezdolal, ale udělal jsem si na rukou pěkné bandasky. Bylo osmnáctého října léta páně dva tisíce pět.
O svém prvním lezeckém pokusu jsem řekl svému kolegovi z práce, kterého to zaujalo. K mým dalším lezeckým pokusům se pak již přidával, a tak začalo naše společné lezení.
Původně jsem chtěl lézt jen kvůli tomu, abych si na ferratách byl jistější, ale stále častější kontakt se skalkami ve mně cosi způsobil a tak jsem se začal vážněji věnovat lezení jako takovému.
8.11. jsem vylezl své první cesty obtížnosti II až IV dle staré nepískovcové normy. Já tomu říkám ale koukalkovská klasifikace. A do konce roku jsem měl na kontě 10 vylezených cest obtížnosti II-IV lezených převážně FS, neboť cesty byly do výšky cca 6–8m. Jen jediná cesta byla vylezena TR a to na 6mm repšňůře, na kterou jsem se navazoval v polovině stěny. Cesta se jmenuje Racek s obtížností IV.
Následující rok jsem se věnoval lezení trochu víc a tak na konci roku jsem měl za sebou dalších 28 nových cest I až V klasifikace lezených opět převážně FS nebo TR, přičemž dvě cesty klasifikace III a IV byly na ostrém konci lana stylem OS. Původně byl v plánu i výstup na Mont Blanc, ale při zkušebním výstupu na nejvyšší horu Německa (Zugspitze) jsem se tak zmařil, že místo do Francie jsme odtud jeli domů. Na základě tohoto zážitku jsem zřídil tyto stránky, abych se o své radosti a trable nejen ze světa vertikál mohl podělit s případným zvědavým čtenářem.
Pak přišel rok 2007, za jehož první polovinu, přesněji do 9.6.2007 jsem nasbíral 86 nových přelezů obtížnosti II až V+, převážně TR nebo FS. Pár cest jsem taktéž zdolal se samojištěním. Následoval výstup na Gerlachovský štít hřebenovou cestou Martin 1905 II-III tatranské klasifikace, který měl být přípravou na cestu Stüdlgrat vedoucí na GrossGlockner. Tak zvanou Martinku jsem vylezl na prvním, přičemž se mi podařilo mírně zabloudit a tak z předpokládaného 16–17h přechodu Gerlachovského štítu (počítáno od odchodu ze Zbojnícke chaty po návrat na Zbojnícku chatu) se stal přechod trvající 31,25h. Přechod byl bez bivakování a je v něm započítána 1h odpočinku v Horském hotelu Sliezsky dom. Při výstupu jsem si vyvrknul kotník a při chození odrasil kolena, takže jsem pak do konce roku již nic nevylezl, pouze se z výletu léčil. A takto jsem se tedy, já samouk, stal horolezcem.
Otázka proč vlastně lezu je jednoduchá. Mně vůbec nejde o lezení.
Jediné co mne zajímá je bdělost a jako cestu k ní vedoucí jsem si
v této etapě svého života vybral lezení. Lezení je jen prostředek, cesta
mimo běžné cesty. Je to off-the-road.
Ale s tou bdělostí mi to vůbec nejde
.

Mimo jiné bych rád postupně vystoupil a sestoupil vlastními silami na všechny nejvyšší vrcholy, které byly v průběhu historie nejvyššími vrcholy obyvatel mého domova, obyvatel Čech. Takže mne čeká můj projekt: Historically Top Czech Summits

Napsal: [-ant-]
Copyright 2007 © [-ant-]