
Mno, spousta lidí teď asi nadšená z prvních pár centimetrů sněhu
pobíhá po kopcích a kochá se modrozelenou a modrobílou scenerií. Jak je
vidno, já nikoli. Ale není problém trochu zavzpomínat na dobu nedávno
minulou a rozepsat se tu o posledním tak zvaném autdór
podniku mojí
maličkosti. Předcházeli jí sice jisté zmatky, které zapříčinili, že
místo sobotního lezení v Holáči s horoškolou jsem skončil v Brdech. Asi
nemá smysl sáhodlouze rozepisovat proč jsem nebyl tam, kam jsem měl několik
týdnů namířeno a byl jsem někde jinde. Víte cesty boží jsou
nevyzpytatelné
. Dnes to bude krátké
.
Můžu si za to sám. Ale taky za to může Tomík, který se onehdy v hospůdce rozvášnil při vyprávění o Brdech. A může za to taky mayya, protože vymyslela tohle. Hlavně si za to ale můžu sám, protože jsem najednou měl čas s kterým jsem nepočítal a přiznejme si to, potřeboval jsem na vzduch. Žádné výkony, žádné záznamy, prostě na chvíli pryč z civilizace. Takže co? Takže Brdy. Původně nás mělo být víc, ale dva jsou taky v pohodě. V batohu něco vody a dva perníky s čertem a Mikulášem.

Školáka Káju Maříka asi většina z lidí zná a tak není divu, že volba padla na Mníšek pod Brdy. Ten je ale trochu z ruky od lesů a tak mayya autíko posunula o kousek dále. Skončili jsme na parkovišti v obci Kytín. Dva lidé, jedna volba, jedna cesta. Po žluté směr brdské lesy. Kousek nad obcí je moc pěkná myslivna. Kolem ní po žluté co se chtělo. Nikam jsme nespěchali, jen se projít, užít přírodu a pohovořit. Zachtělo se nám jít jen tak. V kapse GPS, tak proč se držet barev na stromech? Když se ztratíte, panikaříte. Ale když se ztratíte záměrně… žádný stres.

Jdeme a mluvíme. Už dávno nesledujeme svým pohybem turistické značky, ale jen a pouze lesní cesty. Tamhle to vypadá zajímavě, tam jdeme. V kapse plánek z mapy.cz co potřebujeme víc? Témat je přehršel, už jsme se dlouho neviděli. Většinou o outdooru, OF a věcí kolem a okolo. Cesta ubíhá jak nic. Občas zahlédneme sníh a pěkné scenérie. Ticho a klid. Tak můžeme snadno hovořit. Co chtít víc od výletu do lesů.
Stoupání a jsme zase na turistické. Pak už sledujeme značené cesty. A tak se podíváme na Studánku, Stožec (zde dáváme pauzu), Knížecí studánky (další pauza), Voznice, Nad Chouzavou a naše stará známá myslivna. Ještě nemáme dost a tak odbočujeme vpravo po louce na boží muka nad obcí. Pěkné výhledy, při cestě zpátky olizuji šípek u cesty.
Auto, Mníšek pod Brdy, oběd a domů, do
Prahy. Příjemná únava, jednoduchá cesta a tak blízko
velkoměsta. Třeba zas někdy kolem a poblíž. Škoda těm co to nakonec
odřekli. Lidí v lesích bylo poskrovnu. Myslím, že jsme na těch necelých
17ti kilometrech potkali všeho všudy 3 páry a
3 cyklisty. A nikdo nešel naším směrem. Holaho.

««« Předchozí text: Přežil jsem Dülfera. Následující text: PF 2010 »»»
Tondo díky, byla to prima procházka. David pak záviděl a litoval, že musel být v práci. Jinak upřesňuji – cyklisti byli jen dva, přičemž z jednoho se posléze vyklubal můj kolega z práce (poznal mě, ale prý jak byl rozjetý, nechtěl zastavovat a ujišťovat se, že jsem to fakt já). 
Copyright 2007 © [-ant-]